Cigareta vrahem lásky

20. března 2011 v 23:15 | nohavrukavu |  růžové pero <3
S pocitem, jako by mi v břiše létala tisícovka motýlů, kliknu dvakrát na zelené kvítečko s červeným terčíkem. Zadoufám. Snad na tom icq dneska konečně bude! Včera jsme si nenapsali ani slovo, protože si lítal bůh ví kde. Bůh ví s kým… Čekala jsem, bylo mi smutno a on nikde.
Tyto vyčítavé myšlenky mi prolétají hlavou, než se načte list se jmény mých kamarádů. Filip svítí červeně. Protáhnu smutně obličej a pustím si do sluchátek jakousi uřvanou skladbu od metalové kapely System of a down. Možná protože jsem zklamaná, že tady ani dnes není, nevnímám melodii. Nebyl tady přece ani včera! Doufám, že třeba nemá pocit, jako bych ho pronásledovala! Ale vždyť napíše první většinou on! A když začnu konverzaci já, on se okamžitě ozve, takže to nevypadá, že bych ho nějak obtěžovala! Tak čím to ale je? Prostě nemá čas, zaženu černé myšlenky a zasním se.
Seznámili jsme se kdysi náhodou na minigolfu, a to bydlí jen patnáct kilometrů ode mě. Jelikož ale jezdí do školy na opačnou stranu než já, a já zase nejezdím moc často do města, kde bydlí, nevídáme se. Scházíme se téměř večer co večer na chatu a po internetu mluvíme o všem možném. Popichujeme se. Hádáme se. Škádlíme se. Dá se s ním bavit naprosto o čemkoli! Je mi tak sympatický, až jsem z toho někdy vykolejená.
Popravdě řečeno, poslední dobou čím dál častěji přemýšlím, jestli jsem se do něj snad nezamilovala. Vždy tuto myšlenku zaháním a rychle hledám důvody, proč tomu tak není. Zamilovat se přes internet? To snad ani nejde! Znám se vlastně jenom s jeho profilovou fotkou. Neznám jeho hlas, čtu jeho řeči. Osobně jsme se viděli naposledy před rokem a půl. Logicky prostě není možné, abych do něj byla zamilovaná! Kdo ví, jak se chová v reálu…
Tak proč tady teď tak zkroušeně sedím a hypnotizuju jeho hnusně červenou kytičku? Nejradši bych popadla nějakou virtuální konev a zalévala a zalévala! Snažila bych se, aby ta kytka zezelenala a Filip se objevil mezi online lidmi v mém adresáři.
No, je to podezřelé. Radši se odhlásím, ať si uchovám zdravý rozum.
Spát jdu nezvykle brzy, a proto vstávám následující den krásně odpočatá. Mluvíváme spolu s Filipem klidně do tří do rána, takže fakt, že jsem se dnes vyspala, je příjemnou změnou. Celý den mi pak ale myšlenky ulétávají někam do hlubin kyberprostoru - kde možná hledají onu křísící konev. Začínám pochybovat, jestli je to normální.
Večer mě čeká nuda. Opět mě objede ten nepříjemný pocit, když zjistím, že ani dnes Filip na icq není. Že by někam odjel? Ale o tom by se s největší pravděpodobností zmínil! Se svíravým pocitem v hrudi pomalu zaklapnu notebook. Vzápětí si ale uvědomím, že bych měla ještě zkontrolovat školní web, abych věděla, co je nového, a pak kouknout na facebook a na mail.
Na stránkách školy zjistím, že se koná matematický klokan, což mě popravdě řečeno nijak netankuje. Na facebooku vykřížkuju návrhy na účast na nějakých místních dupárnách a ignoruju kámošku Kamilu, která by se asi ráda o něčem pobavila. Nemám náladu. Zato zpráva na mailu mi ji zvedne do astronomických výšin! Píše Panpilif, tedy Filip, jak zjistím po otevření pošty! Doma jim nejde internet, surfovat může jen ve škole. Na konci nenápadná otázka: "Tak co kdybychom si konečně pokecali naživo? Co třeba zítra v sedm v Sedmičce?"
Chce se mi křičet nadšením! Takže ho konečně uvidím! No že to ale trvalo…
Opět usnu jako mimino, a na druhý den jsem stejně jako včera duchem nepřítomná. Tentokrát ale přemýšlím, co si vezmu na sebe, jak se namaluju - má rád přirozenější typy? O tom jsme se nebavili… Přemýšlím, jak zapůsobit a jestli si nemyslí, že jsem jiná, hezčí, lepší… Jsem zkrátka pekelně nervózní.
Doma pobíhám jako šus, věci mi padají z rukou a na každé oko si namatlám jinou barvu očních stínů. Z tajného kufříku, kde si ukládám plno potřebných drobností jako je náhradní korektor, hřeben, náplasti, peníze a jiné drobnosti, mi v tom fofru vypadne krabička. Velikost asi devět krát šest centimetrů, zhruba dva centimetry široká. Krabička ukrývající tyčinky nadívané tabákem. Bez rozmyšlení po ní chňapnu, hodím do kabelky a vystřelím z domu na autobus.
Je to tak zvláštní! Víme o sobě mnoho, ale přesto se neznáme! Snad to dopadne dobře! Byl by tím ideálním princem, určitě!
Slíbil, že za mnou přijde na zastávku a do kavárny Sedmé nebe půjdeme spolu. Ještě než autobus, ta stará herka, zastaví, mám zmapovaný terén. Trochu se zamračím, když zjistím, že tady Filip ještě nečeká. To by přec mohl, ne? Ví, kdy mi autobus přijíždí!
Nevadí. Cestou jsem vymyslela strategii. Nechci působit nervózně, takže vytáhnu krabičku cigaret, jednu vytáhnu a zapálím. Normálně nekouřím, možná někdy na akcích - vždyť tyhle "elemka" jsem si koupila pro takovéto příležitosti. S cigaretou v ruce se cítím dospěleji a nad věcí. Snad to odbourá rozpaky!
Rozpaky? Mrznu tady už dvacet minut. On snad nepřijde…
Kdyby ta naivní dívka věděla, že Filip, oblečený do nových džínsů a černé bundy, čekal u zastávky už čtvrt hodiny předtím, než přijela…! Stoupl si za roh budovy, takže krásně viděl na nástupiště, zatímco lidé na něm neviděli na Filipa. Výhodná pozice, odkud mohl sledovat, co potřeboval.
Viděl, jak svůdně sestoupila ze schůdků a zamyšleně si zakroutila s vlasy. Viděl, jak se zamračila. Nejprve byl mile překvapený, ale pak už jen s úžasem zíral na její další počínání. Ta milá holka z internetu, na kterou se tolik těšil, vytáhla ze své kabelky krabičku cigaret a zapálila si. Vždyť mu říkala, že nekouří! Lhala? Nesnášel kuřáky, tedy lépe řečeno lidi, kteří jdou kouřem cítit na sto honů. Jeho spokojenost byla tatam.
Ještě chvíli ji podmračeně sledoval, ale nakonec se obrátil zády a odešel. "Ulhanou kuřačku?" Odfrkl si.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ^^Yuminka^^ ^^Yuminka^^ | Web | 20. března 2011 v 23:25 | Reagovat

Máš pěkný dess=)

2 *Dragonfly *Dragonfly | Web | 22. března 2011 v 19:43 | Reagovat

Mně se chce brečet:( třebas bys z toho mohla udělat pokračování O:)

3 Kamikadze Kamikadze | Web | 25. března 2011 v 20:04 | Reagovat

Hezké :-).. Jo a máš u mě diplom za tu bleskovku :D ale teda nevím, jestli to jsi ty :D http://bloodyhearts.blog.cz/1103/diplomy-za-bleskovku

4 Kamikadze Kamikadze | Web | 26. března 2011 v 23:36 | Reagovat

WoW to jsem se vážně trefila? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama