Odteď nejím?

17. března 2011 v 0:43 | nohavrukavu |  myslím si...
,Mám snad zhubnout?' Zeptala jsem se svého odrazu v zrcadle jednoho depresivního sobotního rána. Kolem ležely poházené časopisy, ze kterých se na svět tlemily svým naučeně svůdným výrazem všechny ty STARS. Krásně hubené stars, nutno podotknout! Vypadají skvěle, a tak tedy radí, kterou z diet by měly ostatní dámy oplácanějších siluet použít. Ostatně, mohou si to dovolit, každá na sebe navleče velikost xs! Jak já jim závidím…
Co mám tedy dělat, abych vypadala jako ony? Abych také vypadala tak trendy a přitažlivě?
Já vím - nejíst. Jako ony.
Tak schválně, budu nad tím přemýšlet. Myslím si, že by se dalo pár dní nejíst, vydržet tu bolest, "mimózu" a věčný hlad, který popisují bývalé anorektičky v každém druhém magazínu pro ženy. Ale zvládla bych to? Normálně toho přece sním docela dost. Ráno nějaká snídaně, ve škole svačina, pak oběd, večeře. A mezitím samozřejmě nějaké další svačinky a moučníčky, všelijaké čokoládové tyčinky a koláčky… A z toho mám začít nejíst?
Zkusila bych to. Nejprve bych vyřadila večeře, potom i obědy. O sladkostech ani nemluvím, ty bych si samozřejmě zakázala ze všeho nejdříve! Nakonec by zbyla jen ta snídaně. Jelikož vím, že člověk přece jen něco jíst musí, naordinovala bych si k prvnímu a zároveň poslednímu dennímu jídlu třeba jablko. Ale na druhou stranu, proč bych měla takto mařit svou snahu o štíhlý pas? Když nejíst, tak nejíst. Jenomže počkat, není to trochu velký šok pro tělo? Možná ano… Ale řekla bych, že když sním jen to jablko a okamžitě po něm sezobnu nějaké to projímadlo, mohlo by to být v pohodě. Přece se to tak dělá, ne?
Pohled mi znovu sklouzne na obálku jednoho známého časopisu ležícího nejblíže. Je na něm Nicole Kidman a je opravdu hezká… Zamyslím se. Nečetla jsem snad nedávno někde, že ty tváře na obálkách časopisů nemají s jejich pravými majiteli skoro nic společného? Korektury, korektury, korektury - tak nějak to bylo napsáno. Dokonce mám pocit, jako bych se nedávno doslechla o nějaké modelce, která na tu svou křečovitě vydobytou krásu zemřela!
Proboha… Jano, vzpamatuj se! Stojí ti to hladovění za to všechno? Když se nad tím tak zamyslím, člověk pár týdnů přeřvává vlastní žaludek, na tělo se navíc během toho nabalí plno zdravotních problémů… A nakonec dotyčnému zatemní mozek hnusná anorexie. Přece bych si nechtěla způsobit zrovna tohle! Jen abych vypadala jako ideál dvacátého prvního století? Myslím, že bych se radši dál vídala v zrcadle oplácaná, než abych musela platit tak vysokou cenu. Možná bych se měla přestat honit za snem vypadat jako ideál a místo toho se snažit žít ideální život.
Tak jo, jdu si dát bonbon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama