On je lhářka!

3. dubna 2011 v 23:44 | nohavrukavu |  Pár písmen...
(Tento příběh je k blogovému týdennímu tématu: Internetové seznamování)
Doklepnu poslední znak hesla svého nového profilu na jednom chatovacím serveru a spokojeně se zabořím do opěradla kolečkového křesla s šedými potahy. Nesnáším ho, protože hrozně vrže a kolečka se zasekávají, ale na druhou stranu je měkké. No ale zase… stejně toho moc nenajezdím. Když sedím u počítače, tak na co kolečka, že.
Přestanu se zabývat tím vehiklem a začnu na googlu hledat pod heslem "kluk" nějakou hezkou tvář. Ignoruju fotku asi desetiletého smrada, který si nastrkal do všech děr hlavy smažené hranolky, nevšímám si ani transvestity svůdně mrkajícího na internetové úchyly. Tím já přece nejsem! Konečně najdu něco použitelného, zkopíruju to do programu upravujícího fotky a tvář upravím. Sympatické hnědé oči přemění k nepoznání zelená barva, obočí je teď trochu méně zarostené, vlasy černé místo blond a lícní kosti omamují svou výrazností. Tak. Podobní si jsou, ale vypadají spíš jako bratři od různých otců. A… Ondřej Král - například - je na světě!
Do profilu doplním informace o sobě. Tedy… o sobě zrovna ne. Nepíšu tam, že jsem osmnáctiletá dívka nudící se mezi čtyřmi stěnami panelového bytu. Že nemám kluka a nikdo o mě ani nezakopne díky mé padesátikilové nadváze. Že mým cílem je spasit svět… Místo toho ze sebe sypu toto:
"Jsem obyčejný kluk, hokejista, hraji na basovou kytaru a založil jsem hardrockovou kapelu. Hudba a sport jsou mi tedy vším, ALE: Jsem zklamán láskou a čekám, která dívčí náruč mi zahojí rozbolavělé srdce. Která z Vás, milé dámy, uchopí do svých něžných prstíků rudou růži, kterou Vám nabízím?" Jen se třeste, naivní nanynky! Však mi jednou ještě poděkujete…
Už nějaký čas se zabývám vytvářením takovýchto "jiných identit". Seznamuji se s důvěřivými patnáctkami a přes internet jim dokonale pletu hlavu. Někdy to samozřejmě nevyjde, tím líp. Ale bohužel je na světě plno slepic, které by mi po internetu klidně i řekly své ano. Kdyby mohly… Já jim však otevírám oči. Většinou ten proces trvá dlouho, takže se mám o zábavu postaráno.
Tyto husičky mají štěstí, když narazí právě na mě. Jsem totiž mírumilovný člověk. Nasadím jim brouka s ostrými kusadly do hlavy, lichotím jim a balím je, slibuji hory doly… a nakonec bodnu. Ale na rozdíl od pravých internetových perverzáků tím virtuálním nožem už v ráně nezatočím. Nechám dýku pěkně v ráně, aby připomínala tuto nemilou zkušenost. Pak jen pevně doufám, že si z toho dotyčná vezme ponaučení. Myslím ale, že to není moc těžké! Má minulá "přítelkyně" těžko mazala své akty určené pouze pro mé oči ze svého facebooku. Změnila jsem jí heslo…
No ano! Krásné ksichty fungují dokonale! Přišla mi zpráva.
-AHOJ! JSEM KAROLÍNA A TAKY JSEM ZAŽILA NĚCO NEPEKNEHO… CO TI TA TVA UDĚLALA? MUJ ME PODVEDL, A TO JSEM JSI MYSLELA ZE NAM TO JEŠTĚ NEJAKOU CHVILI BUDE KLAPAT!
No ano… Ta se chytne! Chudinky, co se svěřují hned po prozrazení svého jména, jsou snad nejhorší.
AHOJ! MYSLEL JSEM SI ŽE TO BUDE TRVAT DELE NEZ SE NEJAKA KRASKA NAJDE! A TYS ME NASLA OKAMZITE! A TO JSEM SE ZAPRISAHNUL, ZE UZ NEBUDU VERIT NA OSUD… J
-DÍKY! J TŘEBA SI TO S TIM OSUDEM JEŠTĚ ROZMYSLIS ;) DAS MI TU RŮŽI?
Aha… takže tahle ráda flirtuje, na nějaké svěřování to zatím nevypadá.
Nakonec s ní strávím tři hodiny. Když se mě zeptá, pod jakým jménem mě může najít na facebooku, vytasím se s připravenou výmluvou.
NO… JÁ VLASTNĚ FACEBOOK NEMÁM, ZRUŠIL JSEM SI HO. JE TO POŽÍRAČ ČASU…
-AHA, ŠKODA! ALE MÁŠ PRAVDU, SÁM TAM TRÁVÍM HODNĚ ČASU…
Řekla "sám"? No, asi překlep… Ještě aby si ze mě nakonec dělala legraci ona, uchechtnu se. Ukončím konverzaci s přáním sladkých snů, ale přemýšlím nad ní dál. Není hloupá! A povídá se s ní moc dobře. Nepíše hrubky a nemluví o blbostech. To se mi stane málokdy! No zítra přitvrdím.
Následující den spolu klábosíme přes internet až do tří do rána. A pořád máme o čem! Někdy se musím hlídat, abych se neprozradila! Naštěstí mi nenavrhla spojit se přes webkameru, protože… poslední dobou mi čím dál víc vadí jí lhát. Tedy, moc pravdy jí neříkám, to je pravda, ale jedná se o dávno vytyčené mantinely. Nerada bych přidávala další. Ještě ji budu chtít poprosit, abychom byly kámošky! Co se to se mnou děje…
Nakonec spolu trávíme večery každý den. Jen tak se pošťuchujeme, já jí ukazuju, jaký jsem chlapák a autorita, opora a silný muž. Zdá se, že jakýmsi záhadným způsobem podléhá, ale bude to trvat ještě dlouho, než budu moci bodnout. Ale že se mi do toho nechce! Navíc nevypadá na naivku, nechce se okamžitě scházet nebo třeba fotit pro mě lechtivé fotky… Teda, ne že by ten návrh vůbec padl, ale cítím, že taková prostě není. Zadoufám, že ani nebudu muset útočit. Ale proč bych taky musela! Můžu se vydávat za jejího internetového přítele dál, neublížím jí a třeba to dopadne dobře. Je to sice trochu ujeté… Ale když je nám spolu dobře…?
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Odkliknu definitivně příkaz "zrušit". Sbohem, Ondřeji se zelenýma očima! Je mi z toho všeho nějak těžko… Tak takhle se musely cítit ty holky, kterým jsem ubližovala v přesvědčení, že jim pomáhám!! Byla jsem hnusná podrazácká mrcha. Ale s tím už je konec! Už nikdy nevytvořím žádného hokejistu, žádného galantního hezouna. Takhle mě vypéct!
Napsala mi dnes v obvyklou hodinu, v osm večer. Ta slova mi visí v hlavě jako nějaký těžký, nepříjemný doutníkový odér.
"Ahoj! Jsem Karel a chtěl jsem zjistit, jaké je to s klukem. Už delší dobu se v sobě nemůžu vyznat! Byl jsem zmatený, ale nevěděl jsem, jak se dopátrat pravdy, abych kolem sebe nevzbudil moc vzruchů, kdyby z toho nic nebylo. No, k věci: Díky tobě jsem zjistil, že se mi s klukem lépe dýchá! Už vím, kdo jsem! Omlouvám se ti, že jsem tě tak hnusně využil, ale musel jsem to nějak udělat. Snad tě to nebude dlouho žrát - bylo to jen přes internet! Měj se a díky!"
Měj se a díky. Pak už nic nenapsal. Tak proto mi byl tak sympatický?! Protože byl kluk?
Blázen… Nachytal se! Celou dobu se vybavoval se mnou, s holkou! Chce se mi brečet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nohavrukavu nohavrukavu | 3. dubna 2011 v 23:47 | Reagovat

No teda... Pěkně jsem to stihla! :D A to mi ještě zbývá čtvrthodinová rezerva! :D Asi jsem z těch, kteří potřebují pracovat pod nátlakem... ;)

2 Námořnická princezna Ann Námořnická princezna Ann | Web | 4. dubna 2011 v 16:46 | Reagovat

Ooo to je krásné :) Měla bys vydat nějakou knihu nebo tak něco >.< Beru zpět, že články na téma týdne jsou na nic, protože v tvém provedení jsou úžasné :) A měla bys psát častěji, abych měla co číst a tak vůbec...

3 *Dragonfly *Dragonfly | Web | 4. dubna 2011 v 19:29 | Reagovat

Ty si umíš poradit úžasně s každým nápadem. Bezvadně napsané, až mi bylo hlavní hrdinky líto...

4 nohavrukavu nohavrukavu | 4. dubna 2011 v 21:35 | Reagovat

Pepek námořník:( :-D ) Hehe... díky !:D ale škoda že jsem se do toho nepustila dřív, musela jsem to moc osekat... :-x Možná příště (ale určitě ne, nemám pevnou vůli a pořád kvůli tomu nestíhám...)
Dráček mráček: ( :-D ) Oooo... :D taky díky! ;) A hlavní hrdinka má příště přemýšlet s trošku větším rozhledem :D

5 *Dragonfly *Dragonfly | Web | 7. dubna 2011 v 16:06 | Reagovat

Dobře, já už té chvály nechám, ale baví mě to :))) :D

6 Karfigolka Karfigolka | E-mail | Web | 29. července 2015 v 12:18 | Reagovat

Já si ráda chatuji, ale je fakt, že k tomu musí mít člověk kvalitní kancelářskou židli. Jinak z toho bolí celý člověk 8-) https://www.primazidle.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama