Proč jsou ty prázdniny tak krátké?

6. října 2011 v 23:31 | nohavrukavu |  Pár písmen...
Tento článek sem dávám sice o něco později, takže jeho aktuálnost lehce vypršela, ale nevadí. Je to slohovka, kterou dává snad 80% češtinářů (po celém světě...?) ;) ... :D ...svým studentům - totiž slohovka na téma "prázdniny". Na zpracování jsme měli snad 35 minut, což se mi podařilo dodržet a za což jsem opravdu ráda, protože s tímto mívám problémy. Na výběr byly vlastně dvě varianty, a to "Proč jsou ty prázdniny tak krátké/dlouhé". Pohrávala jsem si s oběma možnostmi, ale nakonec zvítězila ta, kterou popisuji níže. Čtěte, jak vypadaly moje letošní letní prázdniny a záviďte a těšte se se mnou na ty nadcházející! ;)


Je září, já sedím ve školní lavici a s koncem tužky ve rtech vzpomínám na dva uplynulé měsíce. Vybavuje se mi tolik situací...V červenci hodně pršelo. Bylo mi to však zcela ukradené, protože jsem tento jinak blahořečený měsíc trávila v tom lepším případě nad rozpálenou plotnou, v tom horším s rukou v ne úplně čisté záchodové míse. (Pro lidi chytající se znechuceně za břicho podotýkám, že ty ruce byly chráněny gumovými rukavicemi...) Červenec mi tedy uplynul tempem zraněného šneka, ovšem srpen naštěstí dostal jiný spád. Rozhodla jsem se vyřadit z provozu svého tolik používaného autopilota a začala jsem mžourat očima do konečně vykukujícího slunce.
Ukázala jsem svou zdivočelou tvář na pár akcích a dala jsem tak vědět všem nevědomým duším, že jsem taky tady. I když občas přece jen zapršelo, dokonce jsem to vítala. Mohla jsem se totiž zahřát v nově objeveném teplém azylu milého náručí. Vrcholem mé prázdninové aktivity byl vrcholný výkon mých mozolnatých rukou, které upádlovaly bezmála 90 kilometrů po ne přímo svižně tekoucí řece Sázavě. Spálila jsem si tam kolena a ramena, projevila svou brilantní inteligenci tím, že jsem si spletla vydry s kačenami a poznala kus krásné skalnaté přírody podél oné Zlaté řeky.
Po týdenním plahočení v ne moc pohodlné kánoi (a to zejména pro sedací partie) mi byl odměnou prázdný dům. Tato unikátní situace nastala, když se rodičové se zbytkem svých dětí rozhodli odcestovat na dovolenou za kopečky - a já se odmítla účastnit.
Tyto srpnové události mě tedy nakonec přiměly zeptat se lehce podrážděným hlasem bůh ví koho: " Proč jsou ty prázdniny tak krátké...?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama