Daleko.

11. května 2012 v 22:52 | nohavrukavu |  Stěžuju si svému stínu...
Láska je krásná, to můžu potvrdit všem snícím dvanáctiletým holčičkám. Patnáctiletým dívkám odkývám, jak krásné je milovat někoho se vším všudy, prožívat plnohodnotný vztah. Sobě si povzdechnu, jak je to někdy na provaz.
Chtěl jsi, abych napsala o lásce, co hory přenáší… Ty můj blízký vzdálený - jaké to je? Vždyť víš. Jsi ode mě ty stejně daleké čtyři stovky kilometrů, jako jsem já od tebe. Prostor mezi námi je posetý troskami vzdušných polibků, které ti večer co večer posílám v domnění, že tě pohladí po tváři, až jednou dorazí tam někam… k tobě.
Blbost, blbost, blbost! Sentimentální blbost, předvečerní snění, snaha zabít stesk. Pošetilost, dětinskost, trapnost. Marná snaha, čekání. Těšení. Stýskání. Tiché volání. Hlasité volání. Volání si. Po něm radost a pak zas ten stesk. Prázdné dlaně, oschlé rty, pomalý tep.
Kdy už…?
Za pár dnů.
Hodin.
Minut.
Už? Už…?

Radost. Štěstí. Smích v tvém objetí. Plné dlaně, vlhké rty a zběsilý tep. Teď jen zastav čas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama