Říjen 2014

Marta

26. října 2014 v 23:49 | nohavrukavu |  Pár písmen...
"…a budu vám vyprávět. Hele, nevrzej s těmi dvířky, to se nedá poslouchat! A ruší mě to," zazněla starcova první a neúplná věta. Při protivném zvuku se mu vlas podrážděně pohnul, ale svou poznámkou si však hned na úvod sjednal klid, takže mohl jeho monolog znít poněkud přívětivějším tónem.
" To jsem tak jednou byl v takovém páchnoucím zaprášeném skladu. Bylo to kdysi a já v té době ani netušil, čeho ještě budu svědkem. No tedy… zvuk těch ostrých podpatků mě bodá doteď - díkybohu se mě jejich hroty tehdy nedotkly," zamručel při té vzpomínce znepokojeně a pak se zase uchechtnul. "No, co vám mám povídat, nacházel jsem v té chvíli poněkud při zemi, opřený o regál a viděl jsem proto všechno, co se dalo. Vy, přízemní tvorové, kteří jste podobného rázu jako já, mi budete rozumět -no, já byl tehdy začátečník, ale to, co jsem uviděl, mě navnadilo natolik, že jsem se na svou nastávající kariéru začal doopravdy těšit. Ty kotníky! Ta lýtka! Krásné jemné nožky v punčochách vedly až pod sukni a končily přímo v těch nejzajímavějších místech ženy… Té voňavé lidské bytosti! Abyste rozuměli, já miluji ženské nohy. Jsou tak jemné, lehounké a jak voní…! Copak kopyta nějakého pupkatého pantáty," odplivnul si a vlas se mu opět zachvěl. Ostatní se zasmáli, ale ani je nenapadlo, aby náladového starce znovu rušili. Věděli z podobných nočních dýchánků, kterých tady v tomto starém bytě proběhlo už nespočet, že se to nevyplácí a že starouš vlastně vypráví dost zajímavé věci. Počkali, až se zase celý vypne, což také udělal a pokračoval.
"Zkrátka," protáhl se zamrkáním, "ta ženská byla kus. Měla krásné prádélko, samá krajka, punčošky na podvazkách… všechno jsem viděl a zkrátka to nezapomenu, i kdyby mě proklepávali na žerdi tři týdny. Za ní šel ten prodavač, který tam tehdy obsluhoval, no řeknu vám, chlap úplně bez vkusu, úplně ignoroval, co jsem mu pořád naznačoval. Ale pak přišla ta památná chvíle se ženou s krásnýma nohama a mé tiché rady byly vyslyšeny právě jí," řekl a jeho výraz byl směsicí úcty, obdivu a potěšení i po tolika letech, kdy po něm ta úžasná žena jenom šlapala. Ale to bychom předbíhali.
"Poměry se pak změnily, najednou jsem se octnul tady. To víte, chvíli trvalo, než jsem se zašel, ale všechny návštěvy mě obdivovaly, lidi říkali ´Martičko, ten je ale hezkej, nó, to ti schvaluju!´. Byl jsem zkrátka spokojený. Zkrátka, byl jsem mlád, byl jsem zamilován. Ale skončilo to!" Vykřikl najednou a zase se celý zachmuřil. Všichni se lekli, co bude následovat. Možná se konečně vysvětlí, proč je tak ušlápnutý, proč působí tak zašedle a ztrhaně! Poslouchali, ani nedutali.
"Přivedla si chlapa. Začalo to úplně nečekaně. Byl to jenom její byt, byli jsme tu pomalu jenom my dva, nic víc a najednou on, obří kufr, další věci a ten strašlivý zážitek na uvítanou. Jeho první návštěva totiž byla zkrátka děsivá. Už u dveří se líbali, objímal ji jednou rukou a druhou ji svlékal tu skvělou sukni, pod kterou jsem jí onehdy nakukoval, celou ji obnažil a co jej nenapadlo, když uviděl ubohý krásný koberec? Povalil ji docela hrubě přímo na něj! Přímo jsem cítil její hladkou kůži, jak se dře, bolelo mě to také, ale ona to nevnímala. Oba najednou splynuli v jednu zmítající se hmotu, vzdychali a šeptali si ta nádherná slova… a já trpěl. Trpěl jsem pod vahou toho všeho a nebyl jsem schopen ničeho. Po všem mi pak zůstala přímo na tváři potupná louže jako stopa celé té hrozné záležitosti. Z té louže se stala má první velká vráska, definitivně se ta strašná skvrna vyčistit nikdy nedala. Nevšímali si mě, on se sem prostě nastěhoval a oběma bylo jedno, jak je mi zle-"
" - Příteli, to je mi tak líto! Jak jste to mohl vydržet? Vždyť se z vás po tomhle musela stát onuce! Nebo se to zlepšilo? Povídejte dál," přerušila na moment starcovo lamentování dáma a snažila se, aby nevypadla z obrazu, dychtíce po dalších informacích.
"Kdepak," odfrkl útrpně. "Bylo to ještě horší. Začalo se po mně dupat dvakrát více, Martě navíc rostlo břicho a jedno ráno mě dokonce pozvracela. Nestihla to do koupelny. Zjistilo se, že čeká tady Ludvíka. Těch pohrom ale přibývalo! Když jsem musel pocítit i příval plodové vody, kterou jsem měl najednou po celém těle, nastala opravdová krize. Ten její chlap Richard mě musel odvézt. Úplně jsem se smotal do klubíčka, uzavřel do sebe a byl jsem prostě na odpis. Vyplýtvali plno prostředků, aby mě dali zase dohromady - snažili se, to se musí nechat. A povedlo se, takže než se Marta vrátila z porodnice, byl jsem zase na svém obvyklém místě, jako by se nic nestalo. Na povrchu čistý, ale uvnitř špinavý a nespokojený. Musel jsem si pak navíc zvyknout na drobky, gryndy a plínky toho mrňouse i na nespočetné návštěvy tchýní a jiného otravného příbuzenstva, které započaly okamžikem, kdy Ludvíka přinesli domů," povzdechl si odevzdaně a smutně. Vypadal však, že je i přes to všechno s osudem smířený. V pokoji se rozhostilo ticho doprovázené účastnými pohledy osazenstva.
"Takže ty jsi starší než Ludvík? To koukám… A tím se vysvětluje, proč jsi tak zašedlý a ušlápnutý," uzavřela dnešní povídání Stojací Lampa v rohu obýváku.
"Mimochodem, co jsi říkal úplně na začátku svého vyprávění? Víš, jak jsem zavrzal a jak támhle Fíkus šustil listama," zajímalo Sekretář.
"Ále nic, vy blbouni, jenom jsem se představoval, aby to mělo fazonku, ´Jsem starý koberec a budu vám vyprávět´, jsem říkal…"
"Áchjo, ty sis vždycky potrpěl na formality," zazívala Taburetka a dala najevo, že dnešní sedánek je u konce. Všem se stejně chtělo spát. Vydržet celý den a kus večera bez hnutí už tomu starému nábytku dával přece jen čím dál více zabrat…